Michael Robotham: Řekni lituji

20. července 2015 v 9:13 | Jáchym Šidlák |  Knižní recenze
Dvě dívky sedí v ponuré, chladné místnosti, odkud není úniku. Měsíce se mění v roky a naděje, že se vrátí do svých domovů, je čím dál tenčí…


Nakladatelské info:

Překlad: Alexandr Neumann
Vydala: Moravská Bastei MOBA, 2015
Formát: Hardback, 488 stran
ISBN: 978-80-243-6463-6

Zmizení bez jediné stopy

"Jmenuju se Piper Hadleyová a pohřešovat mě začali poslední sobotu letních prázdnin před třemi lety."

Tak zní věta, kterou celý příběh začíná. Po patnáctiletých školačkách Piper Hadleyové a Tashe McBainové z anglického Binghamu se jednoho dne slehne zem a nikdo nedokáže říct, kam se poděly a co se s nimi vůbec stalo - zda prostě utekly z domova nebo se staly náhodnou obětí vraždícího maniaka. Dívky město nešťastným způsobem proslaví a v celé Anglii jsou známé jako ztracené "Binghamské holky". Jejich rodiny mezitím trpí v nesnesitelné nevědomosti a bezmoci.

Z Pipeřina deníku se však dozvídáme, že Piper a Tasha na tom jsou ještě daleko hůře. Jsou totiž uvězněny v temném sklepě, kde malým okýnkem sledují, jak se venku střídají roční období, zatímco se jim dostává velmi chudého jídelníčku a v noci se třesou zimou. Jediným jejich kontaktem s okolním světem je náladový muž, který je unesl - George. I přesto že jsou na smrt vyděšené, jedné z nich se časem podaří utéct a jedna zůstává sama.

Více než tři roky po událostech, jež otřásly Binghamem, dojde na bývalé farmě rodiny McBainových k vraždě manželského páru a prakticky zároveň je v nedalekém zamrzlém jezeře nalezeno mrtvé ženské tělo. Vyšetřování prvního z případů se účastní i psycholog Joseph O'Laughlin, a ačkoliv jeho úkolem není nic jiného, než pomoci s výslechem podezřelého, je to právě on, kdo odhalí, že vražda pravděpodobně souvisí s únosem Piper a Tashi.

Litovat nebudete

Na začátek se sluší říct, že Michael Robotham je prvotřídní vypravěč. Jeho styl psaní na čtenáře nepůsobí ani zdlouhavým, ani zkratkovitým dojmem, naopak, vyprávění je velmi dynamické a už po několika prvních kapitolách lze poznat, že tohle rozhodně není žádný brak, nýbrž na poměry krimi četba vcelku vysoké úrovně.

Tomu napomáhá i samotný zručně vystavěný příběh, který je veskrze protkaný zvraty a doslova mu chybí hluché místo. Při zpětném pohled člověk musí uznat, že poskládat jednotlivé události obou dějových linií po sobě tak, aby jako celek seděly přesně na své pozici a abyste neztratili pozornost, nemohlo být lehké. Třešničkou (v tomhle případě spíše melounem) na dortu je zásadní zvrat na konci, na nějž celou dobu čekáte - únosce neuhádnete ani omylem. Opravdu, takhle překvapený z prostého odhalení, jaké se skrývá na konci všech detektivek, jsem jen zřídka.

Otázkou pak je, jestli vám všechny části příběhu "sednou" - musím se přiznat, že zatímco nadmíru autentické vyprávění z pohledu unesené Piper mě pokaždé zaručeně upoutalo a bez potíží jsem uvěřil, že někde tam venku běhá chlápek na chlup stejný jako její únosce, události v Joeově části příběhu ve mně občas vzbudit zájem nedokázaly. Na Pipeřině vyprávění mě zaujalo vlastně všechno - ať už ten nespisovný a neučesaný, ale zároveň čtenářsky podivně přitažlivý jazyk, schopnost autora rozehrát v prostředí jedné malé, špinavé komory tak poutavý příběh nebo osobnost Piper jako taková. Sledovat Joea O'Laughlina mě nejspíš chvílemi tolik nebavilo, protože on sám pro mě tak zajímavý nebyl, čemuž se divím, protože chlápky jeho typu mám obvykle v oblibě.

Psychologii má ale jinak Michael Robotham zvládnutou bravurně - postavy rozhodně nejsou šablonovité a s každou si dal záležet, to oceňuji. Hlavní hrdiny budete na každém kroku chápat a soucítit s nimi.

Když se ohlédnu, z knihy bych měl vlastně skákat radostí, ale neskáču, bohužel. Sám nedokážu přesně říct proč, ale román Řekni lituji si mě prostě nezískal. Příběh pro mě skončil ve chvíli, kdy jsem dočetl poslední stránku a dál už jsem nad ním neměl žádnou potřebu přemýšlet. Většinu mi zabere alespoň pár hodin, než jsem schopen se pustit do další knížky, v tomhle případě šlo však jen o pár minut. Možná to bylo tím, že jsem si přál, aby byl únoscův motiv přece jen více rozvinutý, možná tím, že jsem cítil, jak mi některé spojitosti chybí z předchozích dílů série (Řekni lituji je totiž dokonce šestá kniha o Josephu O'Loughlinovi) nebo tím, že se mi netrefila do nálady. Opravdu nevím.

Vám ji ale můžu směle doporučit, pokud se vám totiž bude líbit alespoň tak jako mně, nebudetelitovat, a vlastně nedokážu si představit, že by se vám nelíbila. Nejedná se sice o oddechové čtení, ale tenhle mrazivý a propracovaný příběh má širokou škálu vlastností, kterými si vás dokáže připoutat a pravděpodobně se tak stane. A u vyhroceného finále se už jen dost obtížně budete zvedat z křesla. Rád dám Robothamovi i druhou šanci, aby se mi zalíbil, takže doufám, že nakladatelství MOBA už chystá další díl z této série!


Za recenzní výtisk míří mé díky nakladatelství MOBA!

80 %

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama